obr; ssev. jötunn, také þurs,mn.č. jötnar, þursar
Obři představují bytostné nepřátele bohů a lidí. Obývají svět zvaný Jötunheim (ssev. Jötunheimr) a zosobňují chaotické a destruktivní síly, které škodí životu. Bývají sice popisováni jako obři, ale nejde ani tak o výšku, zato spíše o proradnou, lstivou a destruktivní povahu. Jména ve staré severštině jötunn, nebo staroanglické eoten, mohou znamenat nezřízeného jedlíka, a totéž dokonce můžeme slyšet i v českém výrazu hltoun. Alternativní jméno pro obra thurs (þurs), je však mnohem horší, poněvadž má hanlivý přídech. Také je od něj odvozeno jméno runy thurisaz. Na severu bydlí mraziví obři, hrímthursové, kdežto skalní obři obývají východní část. Do pohádek a folklórních zkazek se dostali převážně jako trollové pod mostem nebo lidožrouti.
Všichni obři pochází z prvotní bytosti Ymiho, který sám vznikl díky interakci dvou živlů, ohně a ledu. Jeho oboupohlavní tělo dalo život několika dalším obrům, a poté byl zabit bohy Ódinem, Vilim a Vé, kteří z částí jeho těla vytvořili náš svět – Midgard.
Na cestě do Ásgardu, přesně uprostřed duhového mostu Bifröstu, hoří oheň – alespoň tak to říká Snorri Sturluson. Kdyby tam ten oheň nebyl, obři by už dávno pronikli až do srdce říše Ásů! Za podobným účelem byla také kolem Ásgardu postavena hradba. Plémě obrů tudíž představují neustálou hrozbu jak pro bohy, tak také i pro lidi. Ochráncem lidí i bohů je silný Thór.
Svět obrů se také občas nazývá Útgard, vnější svět, ten, který je nejvíce vzdálený od centra světa, Yggdrasilu a říše bohů. Přesto je častým cílem výprav bohů, jež tam hledají nějaký poklad nebo dobrodružství. Známá je Thórova výprava pro Hymiho kotel, Ódinova cesta pro Medovinu básnictví k obru Suttungovi, ale také podivuhodné dobrodružství s Útgardským Lokim, který se rozhodl vyzkoušet sílu a schopnosti bohů. Ačkoliv se zdá, že zápas skončil pro bohy katastrofou, Útgardský Loki jim odhalí, že vlastně bojovali proti prasilám a přírodním zákonům, které nemůže nikdo přemoci, a netají se svým obdivem, jak dobře si při tom vedli.
Nepřátelství mezi oběma rody je tedy založeno spíše na odlišných kulturách než na přímo na rase.
Z příběhu o Trymově svatbě, ve kterém se Thór přestrojí za nevěstu a vydává se do Útgardu víme, že Jötunové mohou žít do jisté míry podobně, jako lidé nebo bohové. Uzavírají manželství, mají rodiny, klany a své vůdce. Dokonce mezi nimi mohou být jedinci, kteří si zasluhují úctu nebo obdiv. Občas se stává, že si někdo z Ásů vezme obryni za manželku, nebo s ní má dítě. Ale vždy se jedná o ženu. Z mytologie není znám jediný případ, kdy by se nějaká bohyně vdala za obra, i když obři touží zejména po Freyje a po Idunn.
Jedním z ikonických příběhů je ten, ve kterém obr Tjazi ukradl Idunn, bohyni, která pečuje o jablka věčného mládí. Bez jejích jablek začali bohové chřadnout a stárnout. Proto museli bohové Idunn získat rychle zpět. Tato bohyně očividně personifikuje životní sílu, rozpuk, regeneraci a obnovu. Bez ní svět stárne a chřadne, což znamená, že kdyby bohové nezískali Idunn zpět, zánik by se neomezil jenom na říši Ásgardu, ale postupoval by i dál, až do světa lidí. Bohové i lidé mají mezi sebou úzké pouto, takže když Ódin získal medovinu i runy, sdílel je následně s lidmi, a tak také i prosperita a dobrá sklizeň přichází z požehnání bohů. Zde se také projevuje sobecká povahu obrů, jejichž záměrem bylo nechat si tuto omlazující sílu jenom pro sebe. A to je pravou podobou Jötuna – hltouna.
Autorka textu: Ryg Mortys