(ssev. draugr, mn.č. draugar, také aptrgangr nebo hagbúi)
Draug je nemrtvý, případně navrátivší se mrtvý nebo revenant. Někdy se tento výraz sice používá k opisu ducha, z větší míry se však jedná o mrtvé tělo, které se sice nachází v určitém stupni rozkladu, ale zachovává si svou schopnost samostatného pohybu. Staroseverský název draugr má doslovný význam suchá kláda, což je poetický opis pro mrtvého člověka.
Povaha těchto bytostí je zlá, nepřátelská vůči živým bytostem, touží po krvi živých, a proto je francouzský folklorista Claud Lecouteux toho názoru, že se ve své podstatě nejedná o duše drahých zesnulých, ale o pouhý jejich obtisk, dvojníka. Tím se také vysvětluje celá řada posmrtného násilí na mrtvolách, které byly v hrobě nacházeny s useknutými končetinami, hlavou oddělenou od těla a umístěnou např. mezi koleny, či v jiném stádiu znetvoření. To všechno mělo zesnulému zabránit, aby se vracel mezi živé. Nejjistější bylo ovšem zničit celé tělo, a nejlépe ho spálit.
Jak takový nemrtvý vlastně vypadal? Někteří byli popisováni jako zsinalé barvy, jiní naopak nekroticky černí. Mohli též napuchnout vlivem rozkladu až do obludných velikostí, anebo znásobit svou hmotnost. Pokud se takový mrtvý zdál mnohem těžší, než by odpovídalo jeho konstituci, už to samotné bylo podezřelé. V Sáze o lidech z Eyru se setkáváme s předáváním této vlastnosti, když původní nemrtvý zabije člověka, ze kterého se stane nemrtvý také. Podobný princip se později objevuje v příbězích o vampýrech. Jak už bylo zmíněno, draugové oplývají nadlidskou silou, a mnohdy své nepřátele přímo rozdrtí. V některých případech jim také podivně září oči.
Staroseverské pojmenování aptrgangr je jenom jiný název, který znamená doslova zpátky-chodící, tedy Znovunavrátilec. Ocitáme se tak poměrně blízko koncepci The Walking Dead, oživlých mrtvých, jak je známe ze současné hororové produkce. Důvodů k podobným návratům mohlo být hned několik. Mohlo se jednat o vojáky, kteří bloumají po bojišti a hledají své původní nepřátele, čaroděje, jež byli svým způsobem života k podobné úloze předurčeni, nakažené nebo o nepokojné lidi, kteří mají na této zemi nějakou nedořešenou záležitost.
Hagbúi se nazýval strážce mohyly, opatrující poklady, nebo posvátná místa. Ze Ságy o Grettim známe obyvatele mohyly, který strážil svůj majetek před uloupením a zuřivě o něj s Grettim bojoval. Oproti tomu, když se Hervaře podaří vyvolat z mohyly svého otce, aby jej požádala o rodinný meč, tento nemrtvý příbuzný vystupuje poměrně civilně a zastává obdobný postoj, které měl zřejmě i za svého života. Nakonec se přece jen nechá obměkčit a udolán Hervařinými argumenty jí meč vydá. Motiv strážce mohyly také použil ve svém díle J. R. R. Tolkien.
Nemrtví jsou někdy také obdařeni magickými schopnostmi, umí ovládat počasí, znají budoucnost nebo se dokážou proměňovat. Vstupují živým do snů, mohou uvrhnout nákazu na celou vesnici nebo přivolat temnotu i za bílého dne. Někteří dokážou plavat skrze skálu a hlínu. Jiní vykazují jistý druh nezničitelnosti, takže jim hrdina musí useknout hlavu, spálit jejich tělo a popel vysypat do moře. Jenom tak dojdou neklidní nemrtví pokoje.
Autorka textu: Ryg Mortys