(ssev. valkyrja, pl. valkyrjur)

Bitevní vřava vrcholí. Muži křičí bojovou extází, ranění úpí pod náporem bolesti. Meče a sekery zvonivě naráží, štíty pod náporem praskají. Bojovník, probodnutý kopím, klesá na kolena a zvrací proudy krve. Když tu najednou se obloha rozestoupí, a dolů se snášejí na křídlech nebo na koňských hřbetech bělostné valkýry, aby vybraly padlé z bojiště. Tak taková je dnešní populární představa valkýr, ukotvená mnoha klasickými i moderními obrazy. Ale jak to bylo doopravdy?

Jméno valkýra (ssev. valkyrja, mn. č. valkyrjur) znamená “Vybíračka zabitých“ nebo „Ta, která vybírá padlé“. Valkýry patří k Ódinovým bojovnicím, které posílá do bitvy, aby mu přinesly určené válečníky. Ti potom pijí a hodují ve Valhalle, a připravují se na Ragnarök, poslední bitvu mezi bohy a obry.  Ačkoliv jsou nejznámější pro svou úlohu v bitvě, v severské mytologii se s nimi setkáváme také jako s milenkami, čarodějkami, strážkyněmi moudrosti a plodnosti. 

V Písni o Helgim se setkáváme se třikrát reinkarnovaným Helgim, kterého postupně ochraňují valkýry Sváva, Sigrúna a Kára. Podle příběhu seděl budoucí hrdina Helgi u mohyly, kde byli pohřbeni jeho předkové, a zrovna kolem letělo devět panen na koních. Chlapec ještě neměl jméno, i když byl velký a silný. Jedna z valkýr se oddělila od svých sester, dala se s mladíkem do řeči a oslovila ho přitom Helgi.Ten se později se proslavil jako Helgi Hundingobijec. Valkýra se jmenovala Sváva, a ačkoliv byla obyčejnou smrtelnou ženou, pracovala pro Ódina a ovládala některé zvláštní schopnosti, mezi které patřil let povětřím a jízda koňmo po vodě. Helgimu ještě navíc prorokovala, že vykoná mnohé velké činy a stane se udatným rekem, a také mu prozradila, kde najde kouzelný meč. Co by to bylo za hrdinu bez meče! Svého oblíbence dokonce ochraňovala i v bitvách. 

Již bylo řečeno, že valkýry jsou služebnicemi Ódina, a jejich jména často vycházejí ze slov bitva, souboj, meč, kopí, chrabrost atd. R. Bogyer z různých textů nasbíral a analyzoval až 38 jmen valkýr, a z těchto analýzy vyplývá, že dvě třetiny z nich měly ještě jinou úlohu, než byla péče o zesnulé hrdiny. Ve svých pozemských životech se přidávají ke králům, kteří vzývají Ódina, pomáhají jim, radí, nosí štěstí a někdy se za ně i provdají. Pokud neposlechnou Ódina, jsou potrestány, jako např. Brunhilda (Sigrdrífa), jejíž příběh je základem k pohádce o Šípkové Růžence. Brynhilda je valkýrou, zároveň však také obyčejnou ženou, štítonoškou a královskou dcerou. Ódin jí přikázal přivést do Valhally vybraného bojovníka, ale ten se jí nelíbil, a proto zvolila jiného. Ódin ji za její neposlušnost potrestal a uvalil na ni kouzlo, zvané „trn spánku“. Brynhilda upadla do bezvědomí, oblečená v plné zbroji, a obklopená kruhem z plamenů. Tyto plameny dokázal překonat pouze Sigurd na svém speciálně vycvičeném koni Granim. Pak jí rozetnul zbroj svým kouzelným mečem, a tak zjistil, že je to dívka. Brunhilda Sigurdovi povypráví, jak se octla na tomto místě, a pak ještě Sigurdovi prozrazuje celou řadu runových kouzel, a dává mu na jeho vlastní žádost moudré rady.  

Z obou případů můžeme usoudit, že valkýry měly blízko k fylgjím i hamingjám, ochranným ženským bytostem, které se starají o lidi, s nimiž jsou svázány. Pro ten úzký vztah, pomoc, ochranu a radu se těší oblibě především u mužů, kde ztělesňují jak jejich sexuální fantazie, tak i potřebu ochránkyně a rádkyně. Když Sváva obdařila Helgiho jménem, ocitla se tak vůči němu v „rodičovské“ pozici. Sexuální podstata vztahu hrdiny k valkýře je natolik samozřejmá, že se Brynhildě po absolvování „plodné debaty“ se Sigurdem narodí dcera, kterou pojmenuje Áslaug.

Pro úplnost je potřeba dodat, že původní valkýry se spíše podobaly harpyjím než pohledným ženám, a mají blíže k havranům, hodujících na hromadách mrtvol. Proto také doprovází boha války, který jim zajišťuje potravu. Valkýry nejenom vybírají, kdo má přijít do Valhally, ale také i na obecné rovině určují, kdo v bitvě zemře.  

Podobně nesmlouvavé a líté jsou i valkýry, které se objevují v staroseverské básni Darraðarljóð. V básni se odehrávají dvě synchronní činnosti; jak bitva postupuje, současně i valkýry tkají na přízračném stavu plátno z lidských těl, zbraní i vnitřností. Nejedná se o metaforu skutečné textilní práce, ale jde o přímou činnost na bitevním poli, které je jakýmsi živým gobelínem v rukách valkýr. Tato tkanina se nazývá Darraða. 

Autorka textu: Ryg Mortys

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.