Vlk Fenri (Fenrir, Fenris, Fenrisúlfr)

Fenri je jedním z Lokiho dětí, které má s obryní Angrbodou (Ta, která přináší neštěstí). Původ staroseverského jména Fenrir není úplně jasný; může to znamenat „Ten z bažin“.  

Když se bohové doslechli, že kdesi v Jötunheimu vyrůstají tři Lokiho děti, které bohům přivodí neštěstí, rozhodli se pro ně neprodleně zajet. Těmito dětmi byli had Jörmungand neboli Midgardsorm, napůl lidská a napůl nekroticky zčernalá dívka jménem Hel, a vlk Fenri. Vlk se sice stejně jako had podobal zvířeti, zato však uměl mluvit lidským hlasem jako člověk. Oplýval ovšem natolik zuřivou povahou, že se k němu troufnul přiblížit jenom Týr, který se stal jeho opatrovníkem.

V severském světě bylo opatrovnictví velice důležitým společenským institutem, který by se dal v našich podmínkách přirovnat ke vztahu kmotra ke svým kmotřencům. Děti obou pohlaví odcházely na zkušenou pryč ze svých domovů do příbytků svých opatrovníků, a tam se také vytvářela pouta mezi nimi a členy nové roviny. Takovéto závazky mohly být někdy mnohem silnější než vůči rodině původní. Proto zde vzniká mezi Týrem a Fenrim vzájemný vztah, ze kterého si ovšem oba dva odnesou bolestivou zkušenost.

Jak vlk roste a sílí, stává se bohům nebezpečný. Rozhodnou se ho tedy spoutat, ale narafičí to jako hru. Přemluví Fenriho, jestli by si nechtěl vyzkoušet svou sílu a ukážou mu pouto Löding. Hrají i na strunu vlkovy ctižádostivosti a popisují mu, jak jeho sláva vzroste. Vlk si ho prohlédne a protože věří, že jej dokáže zpřetrhat, nemá žádné námitky. Však také jakmile se vlk vzepře, pouto hned praská! Druhé pouto, dvojnásob silné, se jmenuje Drómi, ale vlk se znovu dokáže osvobodit. Ódin proto vyšle služebníka Skírniho do světa černých álfů. Skřítkové tam na jeho žádost vytvoří pouto zvané Gleipni, které bylo vyrobeno z šesti částí: z dupotu kočky, z ženských vousů, z kořenů skály, z medvědí šlachy, z rybího dechu a z ptačí sliny. Přitom všem je ovšem tak tenké, jako hedvábná stužka. Ale tentokrát Fenri cítí zradu a odmítá pokračovat ve hře, dokud některý z bohů nevloží do jeho tlamy svou ruku jako zástavu. K tomu se odhodlá až chrabrý Týr. Když Fenri sezná, že pouto tentokrát nepřetrhne, sklapnul čelist a Týrovi ruku ukousne. Ásové se tomu prý smáli – všichni kromě Týra. Protože spoutaný vlk pořád chňapal po bozích a chtěl je pokousat, zapřeli mu do tlamy meč, jako roubík. Až přijde čas ragnaröku, Fenri se osvobodí ze svých pout a postaví se Ódinovi. Je zajímavé, že jeho protivníkem nebude v posledních dnech Týr, který bude zápasit se psem Garmem. Pouto s Týrem bylo evidentně překousnuto i spolu s rukou.

Existuje minimálně ještě jedna rovina, ze které je možné na vztah Týra a Fenriho interpretovat. Zvířata ve staroseverské literatuře často reprezentují fygju, což je takový doplněk člověka, jeho následovník, strážce a pomocník. Toto zvíře může být také odrazem některých povahových rysů daného člověka. Jelikož Týr je bohem práva, řádu a války, mohlo by být pro něj vypovídající, že drží vlčí zuřivost, brutalitu a chaos „na řetězu“. To by odpovídalo sebekontrole vycvičeného válečníka, a může to také naznačovat potenciální spojení s ufhednary, vlčími válečníky.

Ovšem vždy je něco za něco. Kvůli této rovnováze sil vlk přišel o svou svobodu, zatímco Týrovi chybí část jeho osobní integrity a síly, jeho ruka.

Autorka: Ryg Mortys

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.